Je pro historii příznačné, že nejlepší kroniky nevznikaly v době prosperity a silných panovníků, ale v dobách krizí, chaosu a úpadku.
Pokud bych měl v současnosti někoho označit za „kronikáře doby“, bude to Lenka Procházková. Člověk, který se nebál izolace a pronásledování za „minulého režimu“ a který se nebojí být v určité izolaci také dnes. Proto, že nehodlá slevit ze svých zásad a hodnot, a odmítá se připojit k davu, který se během historie nemění. Je ve svých projevech stejný a konzistentní, stejně jako je konzistentní varování, že není radno z něj příliš vyčnívat.
Lenka Procházková ovšem ční. Neohroženě, hrdě, důstojně. Stále se svou typickou tváří, na kterou se může bez uzardění kdykoli podívat do zrcadla.
Potvrzuje to i její nová knížka fejetonů a jiných krátkých textů (Bílý Klaun, Nakladatelství Epocha, ilustrace Lukáš Fibrich, ISBN: 978-80-7425-209-9, Praha 2014, 203 s.), které byly částečně publikovány např. v Britských listech, v Právu, Deníku Referendum či v Literárních novinách, aj. Některé však spatřují světlo světa poprvé. Jak uvádí sama autorka, s výběrem textů si lámala hlavu od vánočních svátků 2013. Více…
V úterý 12. listopadu 2013 přivítáme na Literárním čaji o páté českou spisovatelku, signatářku Charty 77 a držitelku Ceny Egona Hostovského Lenku Procházkovou.