Lenka Procházková

Pracovna básníka Jaroslava Seiferta se od mé poslední návštěvy (1983) trochu smrskla, vzpomínky mívají rozšířené oči. Ale pohovka pro hosty je stejná a šálek, v kterém mi paní Jana Seifertová přináší kávu, poznávám taky. Než stihnu zapnout diktafon, básníkův zeť Dalibor Plichta (92) je už uprostřed hodnocení.

Plichta: Jaký byl? Nekonfliktní. Nebyl to žádný dravec. V pojetí poezie byl svébytný, samorostlý básník. To nebyla žádná škola, žádný naučený způsob. Více…

Ve Stavovském divadle jsem uklízela na druhé galerii, tedy až úplně nahoře. V hledišti svítily jen chabé lampičky a v nezřetelné propasti pode mnou se mezi sedadly balkónů a lóží pohybovaly kolegyně s baterkami. Působily jako bludičky v začarovaném lese. I já jsem měla baterku, abych viděla každou žvejkačku přišlápnutou na červeném koberci, a taky jsem měla nožík, abych ji mohla odstrouhat. Zatím na jevišti bořili kulisáci včerejší stavby a pak montovali novou iluzi pro večerní komedii. Tak se říkalo i tragédiím. Hra jako hra. Více…

Začátkem devadesátých let, kdy římskokatolickou církev ještě vedl kardinál Tomášek, problém církevních nároků neexistoval. Parlament odhlasoval výčtové zákony, dle nichž stát převedl do vlastnictví církve asi sto šedesát objektů, aby řeholníci mohli vyvíjet svou přerušenou činnost. Jejich platy stát hradil a zdevastované či poškozené darované objekty jim postupně začal opravovat. Občané to přijali s plným pochopením, teprve kauza hrabivých voršilek nadšení trochu utlumila. Více…

Vážený pane kardinále, přečetla jsem si Vaši reakci na můj článek Církev nemá na restituce právní nárok. Nepřekvapilo mě, že jste se ozval, čekala jsem to.

Chápu Vaši mnohaletou starost o finanční zajištění života a práce katolických duchovních. Překvapuje mě ale to, že při své vzdělanosti stále vycházíte z chybné premisy, že takzvaný církevní majetek měl před únorovým převratem v roce 1948 soukromoprávní charakter. Více…

Motto: I když připouštíme, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, neznamená to, že stokrát opakovaná pravda se stane lží.

Vatikánský městský stát se nachází v centrální enklávě Říma na pozemku původně nazvaném Pahorek věštců. Má rozlohu 0,44 km čtverečních, jde tedy o území menší než malé. Přesto je Vatikán vnímán jako světová mocnost. Důvod je prostý. V tomto státě sídlí úřad, který pro více než miliardu katolíků celého světa zastupuje Boha, jehož mluvčím je papež. Ten dle kanonického práva stojí v čele absolutistické teokracie a jeho rozhodnutí nepotřebují žádné potvrzení a není proti nim odvolání. Více…

Dokument v PDF stahujte zde.

Dokument v PDF stahujte zde.