Lenka Procházková

Děkuji všem voličům, kteří pro mě hlasovali. Děkuji i straně Věci veřejné, že mě podpořila v mé nestranické kampani. V průběhu těch desítek kontaktních akcí, kdy jsem hovořila se stovkami lidí, jsem poznala, že nic není ztraceno. Že touha po důstojném životě je silnější než skepse. A tak není důvod a čas na nějaký smutek. Můj hlas sice nebude slyšet v Senátu, ale neumlkne. Myslím, že dnes už mě znáte natolik, abyste tomu věřili. Já zase věřím tomu, že půjdete do druhého kola voleb a podpoříte toho kandidáta, který je vašemu srdci a i rozumu bližší. Zvažte prosím své priority. Demokracie je a vždy bude o kompromisu, ale nikoliv o nenávisti a podjatosti. Přeji Vám odvahu k další volbě!

Se zpožděním jsem shlédla záznam pořadu Hyde Park s Romanem Jochem a se zpožděním jsem se zhrozila. Když se zjevil na obrazovce a jako úhoř klouzal od jasných odpovědí do bahna pokrytectví, pochopila jsem, že právě pokrytectví je jeho hlavní metodou.

Vůči  moderátorovi a tazatelům se choval arogantně, ale současně je poučoval, že je třeba chovat se ušlechtile. Desetkrát se pochválil, že je konzervativec a čestný muž, a přitom byl právě vyhozen z veřejné funkce pro nejapnou urážku prezidenta. Víc než tyto jeho schizofrenické projevy mě ale zděsily jeho fašistické postoje. Psovská oddanost k vůdci (Petr Nečas), xenofobie (např. postoj k islámu), militarismus (otázka Iránu) a nacionalismus jsou skutečně hlavními prvky fašistické ideologie a žádné dovolávání se svobody projevu a demokracie to nemůže zamaskovat.

Hrozím se toho, že člověk s tak jasně fašistickými názory se celý rok udržel ve funkci poradce českého premiéra pro zahraničí a lidská práva. A hrozím se těch, kteří svými sympatiemi k Jochovi odhalují svoji ubohost a zneužitelnost.

Jak se zdá, každá doba má své Jochy a jejich příznivce – malinké služebníčky, kteří lidskou důstojnost chtějí srovnat svými důtkami a zakonzervovat ve jménu starých dogmat. Na většinu přihlížejících to působí směšně. Zatím. Směšnost sama o sobě může být totiž i zábavná, pokud ji ovšem předvádí cvičený klaun.  Ale kdo se dnes od srdce zasměje starým filmovým dokumentům, kde směšný chlápek s knírkem něco ječí a dav pod tribunou ho v tranzu zdraví? Na nás, co historii známe, působí tyto záběry jako přízračné výjevy z panoptika a při jejich sledování nás mrazí v zádech. Tím spíš je nepochopitelné, že i po více než sedmdesáti letech  mohou podobná slova a prázdné fráze znít z veřejnoprávní televize. A navíc i někoho fascinovat.

V době, kdy máme dostatek informací díky internetu, v době, kdy vzdělání je dostupnější a je snadnější mít nadhled, v době, kdy jsme obeznámeni s mementem druhé světové války, stěží přijímám, že se najde tolik ubožáků, kteří na prvky veřejně odsouzené ideologie stále slyší. Varováním byl už výrok někdejšího premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka „Neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů.“, který nejenže za tento výrok odvolávající se na krvavou akci německých fašistů nebyl veřejností odsouzen a zbaven  funkce, ale byl naopak částí příznivců honorován.

Naše společnost prošla v druhé polovině 20. století množstvím změn. Do slovníku jsme zařadili pojmy jako lidská práva, tolerance, ekologie, rovnoprávnost, ale také třeba kritické myšlení či nadhled. Nedovolme tedy, aby nás svými konzervativními postoji založenými na „tradičních“ hodnotách směšní lidé kategorie Joch vrátili o několik desítek let zpět. Přestaňme jejich směšnost blahovolně přehlížet. Je nebezpečná!

Lenka Procházková

Reakce na článek pana Jiřího Dolejše „Nečestnost KSČM odmítám“.

Je jasné, že přejmenováním se morální kredit žádné politické strany nezmění. V případě KSČM mi vadí, že se jasně nevzdala návaznosti na černou minulost před rokem 1989.

Za to černé nepovažuji ideu komunismu, ale užívání totalitářských mocenských praktik. Totalitu netvoří politická ideologie (ať už je levicová nebo pravicová), ale právě způsob vykonávání a prosazování moci. Svými činy před rokem 1989 komunistická strana ztratila v naší zemi svou čest a nezíská ji, dokud se své minulosti veřejně nevzdá. Ačkoliv je KSČM dnes bezpochyby morálně na jiné úrovni než před rokem 1989, stále je na ni nazíráno jako na černou ovci české politiky. Je obecně nerespektována médii a žádná, ani levicová strana, ji nechce za svého legitimního partnera. Tato zablokovaná pozice nerovně zvýhodňuje pravicové strany, což odporuje principům parlamentní demokracie.

Vadí mi, že média a politici používají KSČM jako nástroj pro zastrašování a vydírání občanů a že jim tato strana slouží jako univerzální viník. Domnívám se, že současná KSČM na tom nese svůj díl viny právě kvůli svému neměnnému postoji. Je přece na ní, aby vyčistila politické klima v ČR co do rovnosti sil pravice a levice. Připadá mi absurdní, aby levicová ČSSD namísto koalice s levicovou a středovou stranou vytvořila opoziční smlouvu se silně pravicovou ODS jen kvůli strachu, že jinak bude spojována s černou minulostí KSČ. Přála bych si, aby současná moderní KSČM našla odvahu překročit svůj stín a stala se z ní důstojná a respektovaná politická strana.

Lenka Procházková