Je pro historii příznačné, že nejlepší kroniky nevznikaly v době prosperity a silných panovníků, ale v dobách krizí, chaosu a úpadku.

Pokud bych měl v současnosti někoho označit za „kronikáře doby“, bude to Lenka Procházková. Člověk, který se nebál izolace a pronásledování za „minulého režimu“ a který se nebojí být v určité izolaci také dnes. Proto, že nehodlá slevit ze svých zásad a hodnot, a odmítá se připojit k davu, který se během historie nemění. Je ve svých projevech stejný a konzistentní, stejně jako je konzistentní varování, že není radno z něj příliš vyčnívat.