Jinak voní seno koním a jinak milencům. Připusťme, že seno je obrazný příměr pro náboženství. Koňové (lidé) to žerou, ale pro  církev je seno  postýlkou.

I Ježíškovi vystlala církev měkce jesličky, když zpětně přepsala jeho dospělý příběh pro své účely.  Posmrtně se Ježíš stal taky senem, kterým nás církev krmí, abychom její káru táhli dál. Přijímání sena je úvazek k pokoře a k poslušnosti. Píše ve svém komentáři Lenka Procházková. Více…