Lenka Procházková

V úterý 2. října se na půdě poslanecké sněmovny konalo veřejné slyšení, které se týkalo odevzdaných petic proti přijetí zákona o tzv. církevních restitucích.

Jednání moderovala místopředsedkyně petičního výboru poslankyně Hana Orgoníková (ČSSD), která informovala, že petice celkem podepsalo asi 75 tisíc občanů. V publiku zasedli především poslanci opozice a asi dvacet zástupců veřejnosti. V debatních příspěvcích, kde proti odborným historickým a právním argumentům opozičních poslanců (z ČSSD, KSČM a VV) spíše heslovitě uplatňovali své požadavky předkladatelé zákona ústy náměstka (nepřítomné) ministryně kultury Františka Mikeše, a zástupci ODS a TOP 09, krátce promluvil i náměstek (nepřítomného) ministra financí Jan Gregor. Zcela schematicky hájili „svou věc“ i zástupci římskokatolické církve Tomáš Holub (generální sekretář České biskupské konference) a Karel Štícha (ekonom pražské arcidiecéze). Tito posledně jmenovaní činitelé římskokatolické církve však jednací sál opustili předčasně, takže už nemohli odpovídat na otázky.

V závěrečné části slyšení, kdy slovo dostali i zástupci veřejnosti, kteří petice iniciovali a organizovali, dospělo jednání k jasnému stanovisku, které zformuloval Vojtěch Filip (předseda KSČM), a protože bylo hlasováním přijato, bude je petiční výbor tlumočit sněmovně.

1. Bylo konstatováno, že vládní zákon o vyrovnání státu s církvemi je de jure zamítnut, neboť jeho nové projednání nebylo zařazeno na první schůzi sněmovny poté, co zákon zamítl senát, čímž byl porušen jednací řád sněmovny.

2. Petiční výbor žádá ministerstvo kultury, aby do 31. října 2012 odevzdalo sněmovně podrobný soupis nemovitostí, jejichž vydání církve na ČR požadují.  Na dotaz z publika Vojtěch Filip objasnil, že pokud se sněmovna pokusí  fakt, že zákon byl zamítnut zpochybnit a přistoupí k opožděnému hlasování o jeho novém přijetí, bude se jednat o neústavní krok  a věc bude řešit Ústavní soud.

Jako účastnice veřejného slyšení ve sněmovně tedy radostně sděluji, že díky občanské aktivitě mohou i ti, co pouze tiše sympatizovali s naším úsilím, společně s námi slavit první vítězství. Současně ale upozorňuji na to, že se jedná o běh na dlouhé trati a že „protivník“ to nevzdá a bude dál pokračovat v úsilí o získání majetků, které církvím v roce 1948 už nepatřily. Nelekejme se ale a uvědomme si, že to, co jsme od ledna do října tohoto roku dokázali navzdory mediální masáži a vládnímu a katolickému zaříkávání, je velice povzbuzující! Naše společné občanské úsilí zpochybnilo církevní nároky a zahnalo vládní předkladatele do defenzívy. Všem občanským iniciativám i jedincům, kteří nás podporovali, děkujeme za jejich energii, s kterou prosazovali  pravdu.

V dnešní době, kdy jsou zpochybňovány i principy, na kterých vznikla samostatná Masarykova republika, je povzbuzující, že občané (věřící i ateisté, straníci i nestraníci, přívrženci pravice i levice) jsou schopni se spojit v obraně ohrožené suverenity státu. I těm mnohým, kteří už jsou unaveni a zklamáni a už přestávají v demokracii věřit, protože vidí, že jejich život nepozvedla, toto konkrétní vítězství může dodat kuráž. Dnes získala demokracie plusový bod. Je správné si to plně uvědomit. Demokracie přece není dar, který na nás spadl shůry v roce 1989, ale je to proces, každodenní úvazek. Demokracie je společné dílo, a proto žádné úsilí o ni není vydáno zbytečně.

I ty nejslabší z nás, kterých se zamítnutí zákona o takzvaných církevních restitucích citově už nedokáže dotknout, protože do jejich beznaděje „politické zprávy“ neproniknou, by měli jejich blízcí informovat, že se něco změnilo. Dávat naději a šířit ji je povinností nás silnějších, těch co neodešli z bojiště. Tak to bylo vždy a má to svou logiku. Říká se tomu kruhová obrana. Vnější kruh, který je v těsném dotyku s „protivníkem“ čerpá svou sílu a jistotu z vnitřních kruhů, které tvoří to zázemí… Bez Masarykových legií by republika nevznikla. Ale každý z legionářů měl za sebou kruh lidí v zázemí, kvůli kterým do toho šel. Je to už téměř sto let stará záležitost, ale její schéma není zastaralé a stále může sloužit jako návod k použití.

                                                        Lenka Procházková

Vážení představitelé šestnácti církví a náboženských společností,

svým podpisem jste stvrdili obchodní smlouvu, která je podkladem k plánovanému převodu majetku českého státu na římskokatolickou církev. Součástí smlouvy je i závazek římskokatolické církve, že  část peněz získaných od českého státu bude rozdělena na šestnáct církví a náboženských společností, které zastupujete.

Naprostá většina  občanů české republiky však s vládním zákonem o tzv. církevních restitucích nesouhlasí. Mnozí z nás už podepsali petici, žádající vyhlášení referenda k této věci, jiní píšou dopisy poslancům, aby hlasovali proti přijetí zákona. Vládní koalice však veřejné mínění ignoruje a zaštiťuje se heslem, že nejde o dar, ale o napravení krádeže, kdy okradeným byla římskokatolická církev a zlodějem český stát jako nástupnický právní subjekt někdejší Československé republiky.

Vládní koalice pomíjí skutečnost, že výše takzvaného dluhu není právně ani historicky podložena, ignoruje hlas opozice, Senátu i fundovaných odborníků a namísto argumentů se ohání obchodní smlouvou s vašimi podpisy. Jinak řečeno vládní koalice si z vás vytvořila štít, který ji má v budoucnu, až její panování skončí, vyvinit z podvodu. Alibi, které jste svými podpisy vládní koalici poskytli, je však falešnou zárukou, což vy sami víte nejlépe. Přesto doufáte, že risk je zisk.  Takové obchodnické smýšlení však se skutečnou vírou nemá nic společného, neboť odporuje  evangeliím.

Mnozí z věřících, které zastupujete, jsou kšeftem, který jste uzavřeli, zhrozeni a veřejně tu smlouvou, učiněnou o nich bez nich kritizují. Jejich odvaha a pokora před pravdou, by vás měla   odradit od nečestného jednání. Tyto prorocké hlasy nejsou osamělé. I mnozí věřící z římskokatolické obce varují před přijetím vládního zákona. Právem se obávají toho, že kredit jejich církve utrpí. I bezkonfesní občané věřící v Boha bez nutnosti hledat k němu zprostředkovatele, začínají církvemi pohrdat, protože v nich vidí obchodníky a lháře.

Odpovědnost za přijetí či zamítnutí vládního zákona dnes údajně nesou poslanci. Vy ale víte, že skutečnou odpovědnost za tento paskvil, tu odpovědnost před bohem i lidmi, nakonec ponesete vy.  Stále je ještě čas, abyste prozřeli a zrušili své podpisy smlouvy. Pokud k tomu najdete odvahu, občané české republiky nenechají vaše církve a náboženské společnosti bez prostředků.  My Češi a  Moravané umíme statečnost ocenit!

Vážení představitelé šestnácti církví a náboženských společností, oslovte své věřící, zjistěte, co si o smlouvě, kterou jste podepsali, myslí oni, a pak rozhodněte. Stále je ještě čas vládní zákon zavrhnout a vytvořit jiný. Takový, který by církvím dal skutečnou možnost šířit evangelium a lásku. Nenávisti už bylo dost, nepodporujme ji.

…aneb vracíme se k totalitě?

 Ve středu 26. září se v atriu Sněmovny, tedy v tiskovém středisku, konala ohlášená tisková konference Věcí veřejných a Spolku Šalamoun. Začínala v plánovaném dopoledním čase 10. 30, trvala asi dvacet minut  a zúčastnil se jí předseda strany Věci veřejné Radek John, předseda Spolku Šalamoun John Bok a já, jako spoluzakladatelka Šalamouna a nestranická kandidátka do Senátu s podporou VV.

Téma se týkalo způsobu odvolání policejního prezidenta Petra Lessyho, dále John Bok oznámil, že Spolek Šalamoun v té souvislosti podal trestní oznámení na ministra vnitra Jana Kubiceho za zneužití pravomoci úřední osoby a další  trestní oznámení na plk. Mgr. Pavlu Kopeckou. John Bok a Radek John také informovali o připraveném návrhu novely o Generální inspekci policejních sborů, kterou na podnět Spolku Šalamoun předloží Věci veřejné. V dalších minutách tiskové konference jsem v reakci na proslovy předřečníků, z kterých jsem se dověděla alarmující detailní informace o způsobu odstranění plk. MGr. Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta, spontánně vyjádřila před kamerami přibližně těmito slovy:

„Dobrý den,

to, co jsme právě vyslechli, mě děsí.  Děsí mě to proto, že vláda použila praktiky, které užívali komunisté v období nejtvrdší normalizace. Děsí mě, že

vláda dnes odklízí nepohodlné stejně, jako se to dělo kdysi. Režim, který kriminalizuje  nepohodlné má  jen malý krůček k fingovaným politickým procesům. Je jedno, jakou má totalita barvu… poznávací znaky zneužití moci jsou vždy stejné. A současná vláda tyto znaky má.

Nedovolme,  aby se historie opakovala. Boj o demokracii není vybojován,  ten boj vrcholí teď. Vážení občané, vyzývám vás, jděte k volbám. Překonejte pocit bezmoci, že nemůžeme nic změnit. Není to pravda. Pojďme k volbám  a

rozhodněme sami, zda v této zemi bude novodobá totalita nebo svoboda.“

V závěrečné části následovalo několik dotazů od novinářů, které byly zodpovězeny.

Během tiskové konference bylo v atriu nejméně šest novinářů včetně kameramanů. Předpokládali jsme, že naše promluvy jsou vysílány v přímém přenosu. Odpoledne jsem však marně hledala záznam konference na webových stránkách Čt24, kde bývá zvykem přenosy brífinků archívovat. Tentokrát se však záznam neobjevil ani v příštím dnu a není k dispozici dodnes. Zdá se tedy, že oficiálně ohlášená tisková konference nebyla vysílaná on line a neměla ani žádný pozdější výstup. Vypadá to, že záznam byl „zabaven“ a koncesionářům veřejnoprávní televize tak bylo zamezeno právo na důležité informace. Spolek Šalamoun již o cenzuře v této konkrétní věci informoval na Parlamentních listech. Touto glosou informaci o cenzuře ve veřejnoprávní televizi svědecky potvrzuji a doplňuji.

Lenka Procházková