Lenka Procházková

27.10.2012
by Admin
0 comments

Očima Martina Hekrdly: Velký podvod – Týden.cz

„Vyjádření paní Procházkové, která byla chartistka, mi doslova vyrazilo dech,“ prohlásila nová senátorka za Prahu 8 Daniela Filipiová (ODS). Šlo o odpověď na otázku deníku Právo, co říká veřejné podpoře spisovatelky Lenky Procházkové komunistickému protikandidátovi Jiřímu Dolejšovi. Vždyť Charta a komunisti jsou oheň a voda. To ví přece každý, ne?

Vlna vyražených dechů, konsternace a apartního omdlévání se už mezitím hnala Českem. Některé citlivé duše byly rády, že zakladatelé Charty 77 Václav Havel, Jan Patočka nebo Václav Benda se něčeho takového – pravděpodobně flagrantní zrady chartistického hrdinství – už nedočkali. Ale kdo ví, zda kvůli té pomýlené Procházkové nejdou takříkajíc do vývrtky i ve svých hrobech.

Tohle je empirický důkaz, jak lze za pouhých 35 roků, které od prvního prohlášení Charty 77 uplynuly, převrstvit reálné dějiny aktuální politickou orientací dnešních vykladačů a aranžérů politické scény. Pravice považuje za samozřejmé, že chartistický zápas byl veden v intencích výhradně její ideologie, protože přece směřoval proti „komunistické“ (čili „levicové“) moci.

Nerad někomu kazím zatuchlý černobílý pokojíček vyzdobený modrorudou tapetou, která úchvatně znázorňuje svár Dobra se Zlem. Bylo to ale jinak s tou naší Chartou a jejími signatáři. Devět let vězněný Petr Uhl, který se tehdy hlásil k „revolučnímu marxismu“ čtvrté (trockistické) internacionály, si – například – výtečně rozuměl s pravicově orientovaným Václavem Bendou. A nejenom proto, že oba – jako všichni chartisté – čelili týmž aparátům represivní moci; Uhlova koncepce „společenské samosprávy“ a Bendův projekt „paralelní polis“ byly téměř identické. Více…

26.10.2012
by Admin
0 comments

Procházková popisuje horké chvilky v MHD: Cizí lidé mi nadávali do očí

Spisovatelka Lenka Procházková byla horkým želízkem Věcí veřejných v posledních volbách do Senátu na Praze 8. Do druhého kola se ale nedostala, protože v tom prvním získala jen 5,06 procenta hlasů. Pro druhou volbu se ovšem rozhodla podpořit komunistu Jiřího Dolejše, neboť jí s ním prý pojí odmítavý postoj k církevním restitucím. 

„Reakce na tuto podporu byly velmi bouřlivé a poprvé v životě se mi stalo, že mě cizí lidé v MHD uráželi,“ svěřila se Procházková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Určitě jste po senátních volbách zaznamenala zvýšený zájem o svou osobu. Jaké byly vesměs reakce lidí na vaši kandidaturu?

Zvýšenou pozornost jsem vzbudila už přesně před rokem, když jsem uveřejnila v Literárních novinách dlouhý článek s názvem Církev nemá na restituce právní nárok. Tím jsem probudila zájem veřejnosti a nelibost hodnostářů Římskokatolické církve. Ale teprve, když vláda schválila svůj návrh zákona o tzv. vyrovnání s církvemi a já jsem podala trestní oznámení, dostala jsem aspoň nějaký prostor i ve veřejnoprávních médiích. Následovala peripetie při schvalování onoho zákona sněmovnou, jejíž jednání jsem průběžně sledovala a komentovala. Dokonce jsem pro poslance uspořádala odborný seminář, kterého se zúčastnili jak historici, tak i odborníci na ústavní právo a také ekonomové. Poslanců však přišlo pramálo a návrh zákona prošel třetím čtením. Následně jej zamítl Senát. Byla jsem u toho jednání a utvrdila jsem se v tom, že v dnešní době Senát není drahým luxusem, ale bojištěm. Více…

 

22.10.2012
by Admin
21 Comments

Vítězství bolševiků z ODS na Praze 8

                 Když mě volební štáb ing. Dolejše dva dny před zahájením druhého kola senátních voleb oslovil, zda bych jejich kandidátovi dala podporu, byla jsem velmi rozpačitá. Z veřejných debat, kterých se někteří z kandidátů za Prahu 8 v průběhu volební kampaně zúčastnili, mi sice bylo zřejmé, že mé názory nejsou v rozporu s těmi, které zastával ing. Dolejš, ale podpořit kandidáta politické strany, proti které jsem v době normalizace bojovala, se mi opravdu nechtělo. Když ale tvrdím, že volby do Senátu nejsou o stranách, ale o lidech, bylo by pokrytecké jednat v rozporu s vlastním názorem. Při cestě metrem do Kobylis, kde měla KSČM svůj volební stánek, jsem se ve vzpomínkách vrátila ke svému mládí, abych si připomněla, proti kterým aspektům normalizačního režimu jsem jako chartistka vystupovala. Zde je stručný výčet.

  1. Proti popření demokracie. KSČ tvrdila, že komunistická (záměrně neříkám levicová, protože tehdejší režim praktikoval pouze některé levicové prvky) ideologie je ta jediná správná a ty ostatní jsou pro lidi hrozbou. Nedělají však dnes to samé pravicové strany, když označují levici za hrozbu a tvrdí že pouze pravicová ideologie je ta „správná“? Demokracie není o tom, zda-li je ta, či ona ideologie správná nebo špatná, ale o tom, že občané mohou SVOBODNĚ rozhodnout, kdo a jak jim bude vládnout.
  2. Proti cenzuře. Vládnoucí strana ovládala média a ovlivňovala veřejné mínění. Určitá témata byla zakázána, protivládní článek noviny neotiskly. Ale i dnes jsem se setkala mnohokrát s případem, kdy noviny neotiskly článek kvůli inzerentovi, který byl zároveň členem a sponzorem určité politické strany. Navíc oponent současného establishmentu bývá často médii dehonestován stejně jako tomu bylo i před rokem 1989.
  3. Proti zastrašování. Režim úspěšně občany zastrašoval, imperialismem, hladomorem, válkou se svými politickými nepřáteli… Jak je vidět, i dnes zastrašování funguje. Podařilo se zastrašování Řeckem i návratem komunistického režimu. Strach je jedním z nejhorších ale také nejmocnějších rádců.
  4. Proti nehospodárnosti. Komunistický režim utrácel peníze občanů za zbytečnosti jako jsou zbraně a armáda. V tomto případě musím uznat, že v současnosti nastal posun, protože kromě předražených Pandurů, Grippenů a letadel Casa přibyly okázalosti jako tunel Blanka, tlumočnické služby fy Promopro či sponzoring stavby jaderných bloků Temelína soukromé společnosti ČEZ (ano skutečně jaderná energie bude dotovaná z našich kapes).
  5. Proti kolektivizaci. I zde ovšem nastal posun. Zisky jsou již přísně individualizovány. Ztráty bohužel stále platíme kolektivně.

Jak je vidět, vyjmenované aspekty totality jdou napříč politickým spektrem. Ať se totalitní techniky skrývají pod ideologii pravicovou či levicovou, ať se kryjí pod pláštík „svobody“ nebo blahobytu, vždycky se jedná o zneužití vůle občanů.

Když jsem procházela ulicemi Prahy 8 a viděla čerstvé, přes noc vylepené, nápisy na billboardech s portrétem kandidátky ODS, které voliče varovaly před komunistickým protikandidátem, připomnělo mi to agitační hesla z dob minulých. Apely k voličům nouzově vylepené podél vozovky dokonce mobilizačně podepsal pražský primátor. Moje následná podpora, kterou jsem veřejně vyslovila a podpora vyslovená prof. Martinem Potůčkem sice pomohly ing. Dolejšovi k dvojnásobku předchozích voličských hlasů, ale ty miliónové mobilizační tapety a také vyznání prezidenta republiky nad urnou, že právě bez váhání vhodil hlas pro ODS, měly silnější účinek a senátorka po dalším dni manipulačně komentovaných voleb získala mandát. V Tv se pak prohlásila za bytostnou demokratku(!) a současně uznala, že jí pomohla zvítězit ideologie. Ideologie, která je prosazovaná strachem, dehonestuje voliče na rukojmí. Strach ochromuje logiku a aktivuje k tupému poslouchání příkazů.

Vážení voliči, nehodnotím samotný výsledek voleb na Praze 8, ale neférový způsob nátlaku, pod jehož vlivem se mnozí z vás rozhodovali. Jistě ne všichni. Pokud jste svého kandidáta zvolili podle vlastního zhodnocení jeho osobních a odborných kvalit, postojů a vizí, a v porovnání s tím, jaké postoje a vize má protikandidát vám připadal jako váš vhodnější zástupce v Senátu, pak to znamená, že jste pochopili principy a důsledky demokratických voleb.
Jestli jste ale volili pouze na základě stranické mobilizace, lze vás považovat za novodobé bolševiky. Ideologie a strach nad vámi zvítězili. Novodobé soudružky a novodobí soudruzi, gratuluji, myslí vám to stranicky.

Lenka Procházková

18.10.2012
by Admin
1 Comment

Disidentka podpořila komunistu Dolejše. Důležitější je, kam míří, říká

Spisovatelka a novinářka Lenka Procházková se rozhodla ve druhém kole senátních voleb podpořit komunistického kandidáta za Prahu 8 Jiřího Dolejše. A to přesto, že podepsala Chartu 77 a vystupovala jako disidentka. „Senátní volby jsou o lidech, ne o stranách,“ říká. Sama kandidovala na senátorku v jiném volebním obvodě jako nezávislá, ale do druhého kola se nedostala.

Lenku Procházkovou pojí s Jiřím Dolejšem především odmítavý postoj k církevním restitucím, proti kterým spisovatelka dlouhodobě aktivně vystupuje. Dokonce kvůli nim podala trestní oznámení na premiéra Petra Nečase a ministry jeho vlády. Stát chce podle ní katolické církvi vracet majetek, který jí nepatřil.

Vyzvala voliče, aby svého kandidáta do Senátu vybrali nikoli podle toho, odkud přichází, ale podle toho, kam míří. „Přečtěte si důkladně programy obou kandidátů a podívejte se, jak v parlamentu dosud hlasovali. Jestli hlasovali ve vašem zájmu, nebo za zájmy někoho jiného,“ vyzvala Procházková voliče na svém blogu.

Svými názory a postoji podle ní Jiří Dolejš „deklaruje zdravý rozum“. „Oceňuji, jak ve Sněmovně vystupoval proti podvodu zvaném církevní restituce, zatímco Daniela Filipiová tuto zlodějnu kryje svou podporou,“ prohlásila.
Více…

18.10.2012
by Admin
33 Comments

Výzva k rozumu

Vážení a milí voliči,
čeká vás zásadní rozhodnutí. Je nanejvýš důležité, abyste svého kandidáta do Senátu vybrali nikoli podle toho, odkud přichází, ale podle toho, kam míří.
Senátní volby jsou o lidech, ne o stranách. Přečtěte si důkladně programy obou kandidátů a podívejte se, jak v parlamentu dosud hlasovali. Jestli hlasovali ve vašem zájmu, nebo za zájmy někoho jiného.
Já jsem tomu čas věnovala. Svými názory a postoji Ing. Jiří Dolejš deklaruje zdravý rozum. Oceňuji, jak ve Sněmovně vystupoval proti podvodu zvaném církevní restituce, zatímco Daniela Filipiová tuto zlodějnu kryje svou podporou.
Přeji si, aby rozum zvítězil nad pokrytectvím. Je však na vás, jestli dáte svůj hlas českým občanům, nebo modrým kmotrům.

Lenka Procházková

18.10.2012
by Admin
2 Comments

Když pravá neví, co dělá pravá – dilema českého voliče

Neptejte se, odkud kandidát je, ale kam míří. Nedávno jsem v tramvaji zaslechla zajímavý rozhovor. „Já budu volit zelený“, říká jeden mladík druhému. „Co blbneš, vždyť zelený jsou doleva, to už rovnou můžeš dát komunistům, abychom dopadli jak Řecko“, vysvětloval mu jeho kamarád. 

Uvědomila jsem si, jak málo informací stačí na to udělat závěr. Je dnes všeobecným zvykem, zejména pod vlivem médií, označovat ideologii pravicovou za  jedinou správnou a tou levicovou vyhrožovat. Levice bývá mylně směšována s pojmem totalita, ta však nezná barvy, pravicové totalitní režimy jako byl Francův ve Španělsku nebo Pinochetův v Chile jsou toho důkazem.

Zatímco v pravicovém kapitalismu rozhoduje o úspěchu dostatek kapitálu, v socialismu (tím nemyslím normalizační paskvil před rokem 1989) je to míra vzdělanosti a invence.

Je naivní si myslet, že pravicová vláda zruší daně a zajistí svobodu, stejně jako že ta levicová začne znárodňovat a rozdá naše peníze Romům. To co je v praxi rozlišuje, je míra regulace, progresivita daní vzhledem k příjmům a nerovnost či rovnost přístupu k příležitostem. Pravicové vlády v zájmu ochrany „kapitálu“ kritizují jakoukoli regulaci třeba i ekologickou, protože kapitál je nadřazen všemu, životní prostředí a lidská práva nevyjímaje, právo silnějšího v podobě neviditelné ruky trhu je modlou. Levicové vlády  onen vysněný trh regulují v zájmu rovných příležitostí pro všechny (například vzdělání) a obvykle vyberou trochu více peněz od těch majetnějších. Rozdíl mezi pravou a levou je tedy v tom, dostane-li člověk příležitost pouze na základě skutečnosti že je občan, anebo díky tomu, že na svoji příležitost má dostatek prostředků.

Jak se zdá, k dezorientaci přispívají  i novináři. Důkazem je pojem komunistická Čína. Nevím, co je na Číně komunistického, kromě názvu vládnoucí strany. V Číně je minimálně regulovaný volný trh, omezení např. ekologických negativ výroby není prakticky žádné. Obyvatelé mají minimální jistoty a pouze minimální program sociálních podpor. Tedy to jsou parametry, které vystihují pravicově orientovanou politiku. Čína je silně pravicový, avšak totalitní stát se svým zpoplatněným školstvím, zdravotnictvím a minimální regulací trhu. Dalším silně pravicovým státem je dnes paradoxně Rusko a většina zemí bývalého Sovětského svazu.

Oproti tomu Německo, Rakousko, Francie, Holandsko či Švédsko jsou země z pohledu našich politiků velmi levicové. Investují do vzdělání a výzkumu, nebojí se podporovat ekologické technologie, senioři prožívají své stáří důstojně. Zkrátka občan je nadřazen číslu. A přesto nebo spíš právě proto tyto státy velmi dobře prosperují.

Pro mě je stát, který klade důraz na člověka, daleko přitažlivější, protože vnímám stát jako společenství lidí a nikoliv kapitálovou korporaci. Zkuste se taky zamyslet nad tím, zda-li se cítíte víc jako občané nebo spíš jako kapitál.  A  pak výsledek svých úvah porovnejte s volebními programy kandidátů. Vyplyne vám, kdo je právě pro vás tím vhodnějším zástupcem do Senátu.

Lenka Procházková

17.10.2012
by Admin
0 comments

iDnes – Knižní tipy

Ucho
TIP TÝDNE – Audiokniha
JAN PROCHÁZKA, LENKA PROCHÁZKOVÁ: Ucho
(Radioservis)

Poprvé uvedlo divadelní adaptaci scénáře slavného trezorového filmu Ucho Jana Procházky z pera jeho dcery Lenky Procházkové brněnské Hadivadlo v režii Ondřeje Elbela v lednu 2010. Zakrátko měla premiéru i inscenace Moravského divadla Olomouc v režii Michala Bureše. Rozhlasová verze olomoucké inscenace v úpravě a režii Michala Bureše vznikla na konci roku 2010. V hlavních rolích Ludvíka a Anny excelují Igor Bareš a Ivana Plíhalová.

Ostatní knižní tipy…