Pracovna básníka Jaroslava Seiferta se od mé poslední návštěvy (1983) trochu smrskla, vzpomínky mívají rozšířené oči. Ale pohovka pro hosty je stejná a šálek, v kterém mi paní Jana Seifertová přináší kávu, poznávám taky. Než stihnu zapnout diktafon, básníkův zeť Dalibor Plichta (92) je už uprostřed hodnocení.

Plichta: Jaký byl? Nekonfliktní. Nebyl to žádný dravec. V pojetí poezie byl svébytný, samorostlý básník. To nebyla žádná škola, žádný naučený způsob. Více…